Co tak mohli řešit miminka Radka a Míša v děloze krátce před porodem

Radůz - věříš v život po porodu?

Míša - určitě něco po porodu musí být. Možná jsme tu právě proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

Radůz - blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

Míša - to přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

Radůz - no to je přece nesmysl. Běhat se nedá a jíst pusou, to je úplně směšné. Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený. Pupeční šňůra je už teď moc krátká.

Míša - ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel a na jeho konci světlo.

Radůz - ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí a vůbec, život je jen velká stísněnost v temnotě.

Míša - no já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Radůz - mámu, ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

Míša - no přece všude kolem nás. V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli.

Radůz - tomu nevěřím, žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že neexistuje.

Míša - ale někdy, když se ztišíme, můžeme ji zaslechnout, jak k nám promlouvá. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom…

Raduz-misa